Město Blatná
Blatná

Slavín města Blatná

Označení „Slavín“ použil již Jan Pavel Hille pro jednu kapitolu v knize Paměti města Blatné (1926). My si tento jeho pojem vypůjčujeme. K historické paměti města neodmyslitelně patří aktéři dějin, kteří by neměli být zapomenuti. Jen těžko můžeme postihnout všechny významné osobnosti a nepřehltit informacemi čtenáře, a tak zde nabízíme krátké medailonky významných osobností od středověku po dnešek. V průběhu času je dozajista budeme rozšiřovat.

Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné

(1425? – 1486?)

Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné

Český šlechtic a rytíř Jaroslav Lev z Rožmitálu se ve službách krále Jiřího z Poděbrad vydal na cestu až na konec světa v letech 1465-1467. Cílem jeho mise bylo navštívit nejznámější panské dvory v západní Evropě a přednést jim návrh unie křesťanských panovníků jako protiváhu vůči papeži a rozšiřující se Osmanské říši. Projel skrze Něměcko, Burgundsko, Anglii, Francii, Španělsko a Portugalsko až na konec světa, Finis Terrae. Odsud se navracel přes Benátky a Rakousko zpátky do Blatné. Odkazem jeho cesty jsou malby v rytířském sále a zelené světnici v Blatenském zámku.

Johana z Rožmitálu

(1430? –1475)

Johana z Rožmitálu

Sestra Jaroslava Lva z Rožmitálu se v roce 1450 vdala za Jiřího z Poděbrad. Nedlouho po sňatku v roce 1452 se stal zemským správcem krále Ladislava Pohrobka. Po jeho smrti byl v roce 1458 zvolen českým králem, a tak se i Johana z Rožmitálu stala královnou. Po celou dobu byla oporou svého muže. Dokonce v roce 1470 svolala a vedla hotovost proti Matyáši Korvínovi.  

 

 

Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné

(1470? – 1535)

Tento muž, syn Jaroslava Lva z Rožmitálu, patřil mezi nejmocnější šlechtice své doby. V letech 1498–1504 zastával funkci karlštejnského purkrabí, v roce 1503 dvorského sudího a v letech 1504–1507 nejvyššího zemského sudího Království českého. Vzal na sebe úlohu správce veškerých králových důchodů a králova věřitele, a tak se stal nejmocnějším mužem v zemi. Od roku 1508 nepřetržitě 15 let držel úřad nejvyššího purkrabího. Nechal přestavět zámek Blatná v moderní sídlo, postavil kostel Nanebevzetí Panny Marie v Blatné a obdařil městečko mnohými privilegii.

Jan Pravoslav Koubek

(1805  – 1854)

Jan Pravoslav Koubek

Narodil se v domě čp. 12 v Pražské ulici, dnes tř. J. P. Koubka. 1825-1826 studoval filozofii v Plzni a později měl nastoupit na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze na studium práv. Jeho ovšem zaujal jazyk slovanský, a tak se odebral do Haliče do rodiny, kde působil jako učitel v rodině Romerů v Pustkově. V roce 1847 se stal řádným profesorem a následně1848 byl zvolen do ústavodárného Říšského sněmu za obvod Písek. Po potlačení revoluce se však vrátil k jazyku. Proslavil se především díky své literární tvorbě, ve které se věnoval poezii a próze.

Karel Strakatý

(1804 – 1868)

Karel StrakatýTento operní pěvec se narodil v Blatné v rodině hrnčíře. Již jeho otec i děd zpívali ve sboru barona Hildprandta. Po studiích v Písku se zapsal na právnickou fakultu v Praze, ale hudba jej imponovala mnohem více. Nakonec mu Jan Nepomuk Štěpánek nabídl místo ve Stavovském divadle. Celkem odehrál 3601 představení, avšak nejvíce se proslavil v českých dějinách jako propagátor písně „Kde domov můj“, která se po roce 1918 stala českou hymnou.

 

František Simandl

(1840 – 1912)

František Simandl

Narodil se v Blatné v domě č. p. 151. Studoval na pražské konzervatoři a již zde zaujal svým talentem ve hře na kontrabas. V roce 1865 se stal kontrabasistou v orchestru dvorní vídeňské opery. Posléze byl v roce 1870 jmenován profesorem konservatoře ve Vídni. Ačkoliv bydlel v Rakousku, uváděl na koncertech díla českých skladatelů jako např. Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka nebo Zdeňka Fibicha. Více než 25 let vedl koncerty „Slovanské Besedy“.

 

Rudolf Zdráhal

(1854 - 1941)

Narodil se v Blatné na nám. Míru č. p. 108. Tehdy ještě nemohl tušit, že za své služby městu bude toto náměstí známo jako náměstí Rudolfa Zdráhala. Jeho otcem byl místní učitel a majitel obchodu. V obecním zastupitelstvu začal působit ve svých třiceti letech (1884). V roce 1900 převzal starostenský úřad, aniž by tušil, jak těžká práce jej bude čekat. Potýkal se s válečnými útrapami v zázemí monarchie, s poválečnou konsolidací, hospodářskými i politickými problémy. Podařilo se mu udržet pořádek i během vyhlášení republiky. Díky němu proběhlo vše v poklidu a Blatná mohla nastoupit na dráhu hospodářského i kulturního rozvoje.

Ferdinand Hildprandt

(1863-1936)

Ferdinand HildprandtČeský šlechtic, mecenáš města Blatné, vlastenec, bravurní myslivec a dalšími predikáty bychom mohli označit barona Hildprandta. Daroval  městu část zámeckého parku, ze kterého vznikly Husovy sady. V nich se doposud nachází kámen, který tento čin připomíná. Dopomohl k vybudování sokolovny, přispěl i ke stavbě Okresního úřadu (dnešní ZŠ T. G. Masaryka) a měšťanské školy (dnešní ZŠ J. A. Komenského). Význačnou měrou se podílel na výstavbě železnice Březnice-Blatná-Strakonice, která nastartovala hospodářský a stavební rozvoj města. Za první světové války zřídil na zámku lazaret. Díky své aktivitě se stal také čestným občanem města.

 

 

 

Antonín Kalina

(1870 – 1922)

Antonín Kalina

Výraznou osobností, jejíž jméno nese náměstí u sokolovny v Blatné, byl tento československý politik. Narodil se v Německém Brodě a v duchu tradic stoupenců Karla Havlíčka Borovského se přidal k radikálnímu pokrokovému studentskému hnutí. Ačkoliv patřil k Mladočeské politické větvi, podařilo se mu stát se roku 1894 tajemníkem okresního výboru v Blatné. O tři roky později byl jakožto člen sokolské jednoty zvolen starostou spolku v Blatné. Následně jeho politická kariéra zaznamenal raketový vzlet, když byl roku 1901 zvolen do Českého zemského sněmu za okresy Blatná, Březnice a Mirovice. V roce 1907 se dostal do celostátního zákonodárného orgánu, a to do Říšské rady, kde se přidal k Jednotě nezávislých pokrokových poslanců Čech a Moravy. Zde se také seznámil s Tomášem Garriguem Masarykem. Po obnovení činnosti Říšské rady přednesl projev o obnově českého státu a následně v roce 1918 se účastnil setkání Národního výboru v Ženevě společně se zástupci zahraničního i domácího odboje. V politice zůstal až do své smrti, kdy po vzniku Československa působil do roku 1919 jako člen Československé národní demokracie, a poté jako vyslanec v Jugoslávii.

Jan Böhm

(1888 – 1959)

Jan Böhm

V rodině Jana Nepomuka Böhma na Královských Vinohradech se narodil syn. Po povinné školní docházce nastoupil do učení ke svému otci a již v sedmnácti letech dostal za vyučenou (výuční list). Své schopnosti se rozhodl rozvíjet později v Německu a ve Francii, avšak válka jej zavolala, a tudíž se navrátil do Rakouska. Na frontě byl raněn, a tak byl převelen do zázemí, kde pracoval jako zahradník ve Vídni. V nově vzniklé republice se díky otci přestěhoval do Blatné na neudržované a kamenité políčko, kde započal s pěstováním růží. První výsledky se dostavily až v roce 1921 a v roce 1925 vypěstoval svou první růži, kterou pojmenoval po své dceři Máňa Böhmová. V roce 1928 zakoupil administrativní budovu, dnešní vilu Böhm u Kalinova náměstí, aby byl blíž svým polím. Významem dosahoval Tomáše Bati, a tak se i Blatné začalo říkat „město růží“. Jeho činnost byla nejprve přerušena druhou světovou válkou a následně ukončena zestátněním v roce 1950. Poté již jen sledoval, jak je jeho podnik ničen amatéry.

Josef Siblík

(1863 – 1931)

Josef Siblík

 Jako druhorozený syn se narodil do rodiny mlynáře v Mladém Smolivci. Prošel si vzdělávacími ústavy od Budislavic, přes Blatnou až po Příbram, avšak svou vlastní učitelskou dráhu započal teprve v roce 1883 v Záboří. V roce 1891 se dostává jako učitel na měšťanskou školu v Blatné a v roce 1913 se stává jejím ředitelem. Již v této době projevuje zájem o prehistorii kraje a po pečlivé metodologické přípravě se od roku 1904 věnuje aktivně archeologickým výzkumům v Kocelovicích, Dobšicích, Chlumu, Bezdědovicích, Hradišti atd. Jeho sbírky představují neopomenutelný základ muzea, které díky němu vznikne v roce 1922. Toto muzeum řídí až do své smrti. Jeho výzkumy jsou doposud v kraji komplexní a ojedinělé.

Jan Pavel Hille

(1861 – 1943)

Jan Pavel Hille

V rodině píseckého cukráře Hilleho se narodil chlapec, kterého pojmenovali po tatínkovi Jan Pavel. Zájem o historii projevoval již od počátku, a proto se již v šestnácti letech vrhl na kronikářskou činnost a pokusil se sepsat dějiny města Písku od roku 1801. K nelibosti rodičů se po maturitě v roce 1881 rozhodl nastoupit na českobudějovický kněžský seminář. Na kněze byl vysvěcen v roce 1884 a jako pomocný kněz vyučoval náboženství v Kadově, kde po smrti faráře v roce 1890 se stal farářem. Jeho kroky putovaly po celém Blatensku a již v roce 1911 nastoupil do Kasejovic, kde prožil celou válku. Konečně roku 1924 byl jmenován biskupským vikářem. S touto funkcí byl spojen i děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Blatné, kam přesunul své působiště. Po celou tuto dobu se zabýval dějinami a archivními materiály, které se často nacházely právě v budovách kostelů. Jeho práce o dějinách Kasejovic, Lnář, Kadova či Blatné jsou doposud nejkomplexnější a kvalitativně velice hodnotné. Není proto divu, že právě tento kněz vedl po Josefu Siblíkovi až do své smrti Okresní muzeum v Blatné.

Jan Hála

(1890-1959)

Jan Hála

V pekařské rodině, bydlící v domě č. p. 81 v Blatné, se narodil syn Jan. Pojmenován byl po svém otci, avšak osud mu neurčil stejnou dráhu. Po studiích na obecné škole v Blatné zamířil rovnou do Českých Budějovic, kde v roce 1909 dokončil gymnázium. Další kroky ve vzdělávání mířili sice k oboru historie na Karlo-Ferdinandově univerzitě, avšak již brzy si uvědomil své výtvarné vlohy a vstoupil do soukromé školy Engelmüllera, a posléze do Akademie výtvarných umění. Zprvu až do roku 1915 ztvárňoval na plátně obrazy převážně na motivy Blatné, avšak válka si i jeho povolala. Po této zkušenosti jej začala vábit témata z každodennosti horníků na Mostecku, které byly poněkud chmurnější. Jeho kroky zamířily na Slovensko do Vážce až v roce 1923. Tento kraj si na tolik zamiloval, že zde zůstal po zbytek života. Ve svých výtvarných dílech i krátkých článcích se věnoval především místnímu folkloru.

Dimitrij Slonim

(1925 – 2017)

Dimitrij Slonim

Bohatý příběh skrývá tato osobnost, která se stala po dlouhá léta součástí města Blatná. Dimitrij Slonim se narodil v rodině ruského emigranta a české dívky. Již ve svých sedmnácti letech publikoval v časopise Vesmír a po druhé světové válce nastoupil na medicínská studia do Prahy. Zde také začal pracovat u prof. Františka Patočky na Ústavu mikrobiologie a imunologie. Výzkum v oboru virologie stál Dimitrije Slonima málem život, když se v roce 1953 nakazil v laboratoři klíšťovou encefalitidou, která jej připravila částečně o sluch a pohyblivost ruky. V roce 1956 společně s doktorem Karlem Žáčkem byli u základu Výzkumného ústavu imunologického. Zde se jim společně podařilo vytvořit vakcínu na dětskou obrnu, neštovice nebo spalničky. Byl členem poradního sboru expertů pro virové nemoci ve Světové zdravotnické organizaci (WHO). Napsal i několik historických knih, o blatenských židech a vzpomínky Františka Chlupsy.

Město Blatná

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Moje ID - přihlášení

Mobilní aplikace

logo mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

google-play-downloadapp-store-download

WEB kamery

 Web kamery

 

Mapový portál Mapotip

Mapový portál Mapotip

Odkazy

úřední deska

E-Podatelna

Czech POINT

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
slabý déšť 10 °C 2 °C
středa 20. 3. skoro jasno 12/2 °C
čtvrtek 21. 3. zataženo 13/5 °C
pátek 22. 3. slabý déšť 14/7 °C

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím e-mailů

 

 

Mobilní aplikace v OBRAZE

Přináší přehled aktualit z webu obce. Občané jsou informováni o nově vložených zprávách a upozorněních, dozvědí se včas o pořádaných akcích, mohou si prohlédnout fotografie nebo dokumenty vyvěšeny na úřední desce.